Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přehrada Vír

19. 1. 2007

Přehrada Vír

Úvahy o výstavbě přehrady na horním toku řeky Svratky vznikly již za první republiky. Díky druhé světové válce byla však realizace projektu přesunuta na neurčito. Po obrovské povodni v roce 1940, kdy ledové kry musela odstřelovat německá okupační vojska, se tato myšlenka opět vrací, ale stále není ta správná doba. Ta přichází těsně po konci války a již v roce 1947 začínají přípravné práce. Současně se slapskou přehradou, která byla v mnohém upřednostňována, tak vzniká jedna z největších betonových staveb v Československu. Na stavbě pracovalo 1400 dělníků, kteří byli ubytováni v nedaleké obci Vír v nově postavených bytech. Kámen pro výrobu štěrku se těžil nedaleko v lomu u později zatopené obce Korouhvice. Písek a cement se dovážel na osm kilometrů vzdálené vlakové nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud dále pokračoval deset kilometrů dlouhou lanovkou přímo do betonárky. Celá stavba byla dokončena a předána do užívání v roce 1957, přičemž její napouštění začalo již o několik let dříve. Dodnes plní čtyři hlavní úkoly, pro které byla budována. Slouží jako ochrana před povodněmi na dolním toku Svratky, vyrábí elektrický proud ve své hydroelektrárně, vyrovnává nízký stav hladiny Svatky za letních měsíců a stala se zdrojem pitné vody nejen pro široké okolí, ale i pro 50 kilometrů vzdálené Brno. Právě posledně jmenované využití nahradilo původní záměr, který počítal s přehradou pro rekreaci. Díky prvnímu ochrannému pásmu, které bylo v okolí nádrže vyhlášeno, je dnes zakázán i přístup k vodě.

pokračování >>>


Výstavba začala v roce 1947 a byla ukončena o deset let později. Ve své době patřila k největším stavbám svého druhu v ČR.
Hráz je 75 metrů vysoká. Délka v koruně je 390 metrů a je klenuta obloukem o poloměru 305,7 metru. Na její stavbu bylo potřeba 500.000 m3 betonu. Maximální hloubka se pohybuje kolem 55 metrů.
Zaplavování údolí začalo ještě před dokončením stavby hráze a padly mu za oběť dvě vesnice - Korouhvice a Chudobín. Mimo jiné došlo i k zatopení komplexu budov bývalé betonárky, který se zachoval ve velmi dobrém stavu. Celková délka jezera je přibližně 10 kilometrů a klikatí se až k obci Dalečín.
Hydroelektrárna se dvěma turbínami dodnes vyrábí levnou a ekologicky nezávadnou energii. Přes korunu hráze vede silnice, spojující pravobřežní komunikací obec Vír a obec Dalečín. Bohužel stále platí zákaz koupání a přístupu k vodě. Po výstavbě vodovodu do Brna jsou tyto omezení ještě přísněji hlídána.

Nejzajímavějším zatopeným útvarem přehrady je bezesporu budova bývalé betonárky, tedy komplex staveb sloužících na míchání a přípravu betonu pro stavbu hráze. Z časových a finančních důvodů se beton na stavbu nedovážel, jak je zvykem, ale připravoval se přímo v zátopové zóně. Na stavbu hráze bylo celkem spotřebováno 500.000 m3 betonu, který byl připraven právě zde. Vzhledem k tomu, že ještě před úplným dokončením stavby začalo napouštění nádrže, nezbyl čas na likvidaci některých budov. Díky masivní konstrukci se celý komplex zachoval ve velmi dobrém stavu a za nízkého stavu vody jej můžete z části spatřit i ze břehu. To nejzajímavější ale zmizelo pod hladinou.

POPIS BUDOV - Nejvýše postavená stavba, byla sýpka na kámen, který se těžil v nedalekém korouhvickém lomu. Odtud se dovážel parní lokomotivou po provizorně postavených kolejích. V sýpkách začínal jeho přerod na štěrk, používaný jako přísada do betonu. Díky své poloze vysoko ve stráni jsou sýpky, i při maximálním stavu hladiny, dobře viditelné a dnes je na nich krásná vyhlídky na těleso hráze. O několik metrů níže je masivní betonový blok, na kterém podle našich informací stávaly drtiče kamene. Po jejich odstranění zůstala jen podkladová deska.

Sila - osm kruhovitých věží, dosahujících výšky 15 metrů. Zde se uchovával materiál pro stavbu hráze. Zachovalá budova stojí na podstavci, do kterého je možné naplavat. Dostat se můžete také do nitra jednotlivých věží a to právě ze spodní části nebo vrchem, který ale bývá často nad hladinou. Od okolního terénu jsou sila oddělena asi 2 metry širokou mezerou a asi 5 metrů vysokou zdí. Jednu z nejzachovalejších zatopených staveb u nás najdete dnes v hloubce okolo 15 metrů. V těsné blízkosti je druhá významná budova, ve které docházelo k míchání a finální přípravě betonu, jenž se odtud transportoval na stavbu. Třípatrový objekt o výšce 20 metrů byl dříve opatřen dřevěnými stěnami. Z těch se zachovaly jen zbytky ve spodním patře. Potápěči zde musí dát pozor na jemné usazeniny, které při neopatrném pohybu okamžitě zakalí vodu a viditelnost klesá na nulu. Pokud by jsme se podívali ještě hlouběji, dorazíme v hloubce okolo 45 metrů na dno přehrady, které bylo v době výstavby pokryto dalšími objekty. Sklady, laboratoře na kontrolu betonu a mnoho dalších bylo rozbořeno ještě před zatopením. Dnes jsou z nich patrné jen základové desky.

 

 

 

 

 

 

 

Výška hráze: 71 m
Šířka paty hráze: 55 m
Šířka v koruně hráze: 9 m
Délka hráze: 300 m
Maximální výška hladiny: 67,6 m
Maximální zatopená plocha: 223,5 ha
Obsah nádrže: 56 200 000 m3.