Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. část - Počátky těžby

18. 1. 2007

IV. Počátky těžby a nejstarší lokality

     Nepotvrdila se domněnka, že k exploataci zdejších rud došlo již v době bronzové (3500-750 př. n. l.), proto nejstarší pokusy o dobývání drahých kovů ze země spadají do 12. stol., kdy se naše země zmítala tzv. stříbrnou horečkou. Postupně vznikly doly u Kutné Hory (I. pol. 13. stol.), Stříbře (koncem 12. stol.), Jihlavy (od r. 1227), Havlíčkova Brodu (r. 1234), Polné a zabíhají přes dnešní Žďár až ke Štěpánovu. Dokonce štěpánovský farář L. Pešek (působil tu v letech 1938-1972) do farní kroniky poznamenal, že „o dolování na železo v této krajině prý se zmiňuje již římský dějepisec Tacitus v kapitole třicáté páté“. Velmi zajímavý názor, ale historicky nepodložený. Publius Cornelius Tacitus žil v letech 55-120 n. l. a bylo by skutečně pozoruhodné, kdyby se v té době tady už těžilo! Obecně se konstatuje, že o dolování na našem území píší římští letopisci. V letech 1932-1935 u nás vyšly Tacitovy letopisy, ale nenašla se v nich jediná zmínka, jež by potvrzovala odvážnou teorii štěpánovského faráře.

     Vůbec nejstarší doly pernštejnského panství se nacházely u tzv. Doubravnického újezdu, ležely na levém břehu Svratky, i když na území patřící k Olešnickému újezdu. Patřily tudíž pod doubravnické probošství (s jistotou stál klášter augustiniánek r.1231, kdy mu papež Řehoř IX. potvrdil privilegia a statky, prvním proboštem se stal syn Štěpána Vojtěch), avšak byly násilně odebrány Vojtěchovým bratrem Jimramem z Medlova (1235-1253?) a jeho tchánem Siegfridem (Orfanem?). Zmíněného aktu se týká listina z r. 1235, kdy král český Přemysl Otakar II. nařizuje výše uvedeným škůdcům, aby klášteru vrátili „montem argenti“. Navíc musel zaplatit jako odškodné 10 hřiven stříbra. Na odkrytých ložiscích stříbra nechal Jimram  protiprávně těžit nejmenované brněnské měšťany. V listině z r. 1235 také král Přemysl potvrzuje území tzv. doubravnického újezdu a klášteru dává další statky, Maňovou, Klokočí, Rakové, Bořihněv a další. Území doubravnického újezdu ale patrně vzniklo již za majetkového vlastnictví olomouckého biskupství (biskup Robert r. 1208 postoupil celé území horního toku Svratky Štěpánu z Medlova výměnou za vsi Tuřany a Petrovice, které ležely blíže jeho biskupství). Štěpána hnala do zubřích hor vidina nerostných zásob, zmíněnou výměnou získal za své vsi Doubravník a Drahník („Dubrovnic“ a „Dragnic“), ale kolonizaci vedl mnohem dále do nitra pralesa.

 

Poznámka: Olešnický újezd je zmiňován v zakládací listině kláštera opatovického z r. 1073, kde se uvádí i jeho hranice: řeky Svitava a Svratka, Bílé kameny (vápencové skály nejasné lokalizace, Kaviny?) a pohraniční hvozd proťatý zemskou stezkou.

 

     Jimram (Emmeram) si ale nedal říci, jak se dovídáme z další listiny, kdy tentokrát zabral důl v bezprostřední blízkosti hradu Pernštejna, který patřil klášteru v Doubravníku. Spor urovnal r.1243 purkrabí hradu Veveří Jiřík z podnětu krále. Dále daroval důl pod Zubštejnem klášteru v Doubravníku, některé prameny ale udávají, že veškerý výtěžek putoval do nově založeného kláštera v Tišnově. Důl se připomíná r.1238 (nejde-li o podvrh bystřického rodáka a archiváře A. Bočka). Klášter v Tišnově, zvaný „Porta coeli“ (brána nebes) dala postavit královna Konstancie Uherská r.1234, mimo jiné tu strávila zbytek života a z Pražského hradu za ní jezdilo poselstvo, jež se ubíralo právě kolem Svratky.

     Klášter byl r. 1241 zpustošen Tatary, ale již r. 1243 je Štěpánem z Medlova opět opraven a téhož roku mu jsou znovu potvrzeny výsady, včetně desátků z dolů. Přesto Jimram odmítal doly vrátit.

 

     Domnívám se, že když byli brněnští měšťané z Doubravníka vyhnáni, putovali dále proti toku Svratky a usadili se na místě, které je dnes známé jako Cumberk. Lokalita se nachází na obou stranách silnice směřující ze Švařce do Prosetína. První nejasné zmínky se v listinách vyskytují r. 1297. Později r. 1352 se zde uvádí dědičná štola při ústí údolíčka, jež měla podfárat  výše položená díla. Její halda kdysi ležela cca 50m V od hlavní šachty (o Cumberku ještě bude řeč). I několik dalších zpráv ze 14. stol. se týká této lokality. Původně tu měli kutat brněnští měšťané, což by tedy dokládaly dvě listiny ze 3. čtvrtiny 13. stol. a pol. 14. stol. Po jejich kutání tu zbyly pozůstatky po hornické osadě situované v západní části lokality. Lokalitě se detailně věnovali Štancl a amatérský archeolog Jaroslav Sadílek. Paralelně s Cumberkem se kutalo u samoty Hrachovce, jež leží vysoko v kopcích nad Čtyřmi Dvory. Tomu nasvědčuje i charakter důlního pole. Dnes se tu dochovalo pár mělčích obvalů a téměř zasutá štola ražená po zlomu (což je typické pro středověké dolování!). Dle některých badatelů se v blízkosti Hrachovců nacházela další hornická osada, která možná vznikla současně s cumberskou (?).

     Do 13. stol. patří i díla na Borovci, hlavně v uzavřené Němečkově oboře. Historický materiál nejen tu, ale i u všech dalších starých děl, zcela chybí. Díla nejsou známa z žádné důlní mapy, mnoho jich bylo naraženo ve středověku, ale intenzívně se na nich pracovalo v 17. a 18. stol.

     Mezi zcela nejstarší doly okolí Štěpánova se ale považuje lokalita Zemanovo pole nad Koroužným a štola Nejsvětější Trojice při silnici na Vír. Práce se řadí nejpozději na přelom 13. a 14. stol. Zemanovo pole (novodobý název sběračů minerálů) se nachází směrem k Zubštejnu, sem právě rafinovaně umístil Boček „svůj důl“ pod Zubštejnem. Dodnes se vedou spory o pravosti údaje dolu z r.1238. Boček jako archivář prý při své práci nalézal staré listiny a z nich opisoval fakta. Mnoho jeho údajů však bylo prokázáno jako podvrhy, tak si např. vymyslel vznik pivonické kaple sv. Anny k r.1220, avšak tento údaj týkající se právě dolu pod Zubštejnem (zmiňovaný v údajné kupní listině Jimrama z Medlova) se zdá být pravý a bez Bočkova přikrášlení. Doly kolem Koroužného (10 km východně od Bystřice nad Pernštejnem) byly r. 1358 opuštěné, jelikož v kupní listině markraběte moravského Jana Jindřicha uvedeny nejsou. Ten odkoupil Zubštejn i část panství mimo jiné i s Koroužným.

     Do 13. stol. patří i obvalový tah u Horního Čepí (uvádí se vznik souběžně s Dolním Čepím), kde později, v 16. stol., dolovali Pernštejnové.

     Většina těchto dolů však byla těžce poškozena silným zemětřesením v noci z 4. na 5. srpna 1328, které poškodilo hlavně doly brněnské, jihlavské a žďárské. O dopadu na naše doly se ale nic neví, jakákoli zmínka v listinách chybí.